Přešel jsem na dlaždicový správce oken a nikdy se nevrátím zpět

Nepřepnul jsem na AwesomeWM, protože bych chtěl optimalizovat svůj pracovní tok. Přepnul jsem, protože mě to štvalo. Ne dramaticky - ne „vyhodím notebook z okna“ štve, jen ten tichý, stálý pocit podráždění, který se hromadí, když si uvědomíte, že jste během deseti minut upravil velikost těch stejných dvou oken třikrát. Když je prohlížeč trochu moc široký a terminál trochu moc vysoký, Slack se vznáší, jako by si nebyl jistý svým účelem v životě. Když je to táhni, uprav, změň velikost a opakuj.

V určitém okamžiku jsem se zastavil a zamyslel: Proč dělám rozvržení, než jsem vlastně začal s opravdovou prací? Moje pracovní plocha mi připadala jako potřebný kolega. Funkční, ale pořád něco chtěla. Tak jsem nainstaloval AwesomeWM. A nečekal jsem, že u něj zůstanu.

Můj plovoucí desktop nebyl rozbitý, jen vyčerpávající

Příliš mnoho svobody znamenalo příliš mnoho drobných rozhodnutí

Správci oken s plovoucím režimem vám prodávají flexibilitu. Položte cokoliv kamkoli, měňte velikost podle libosti a skládejte okna, jako byste stavěli digitální lasagne. A jistě, to zní mocně. Dokud si neuvědomíte, že celý den děláte mikro-rozhodnutí:

• Kam by to mělo jít?
• Zakryvá to něco?
• Proč je terminál zase pryč?
• Táhl jsem to před pěti minutami?

O těchto věcech si vědomě nepřemýšlíte, ale děláte je neustále. Je to pozadní šum. A neuvědomil jsem si, jak hlasitý je, dokud nezastavil.

V rušné dny psaní jsem měl otevřených pět nebo šest věcí. Překrývaly se a já přepínal mezi nimi jako bych závodil s úzkostí. Upravil jsem rozvržení, protože něco vždycky připadalo trochu špatně. Nic katastrofického. Jen… tření. Nechtěl jsem více funkcí, ale méně rozhodnutí.

Instalace AwesomeWM nebyl ten hrdinský skok, který jsem očekával

Bylo to trapné týden, pak to najednou dávalo smysl

AwesomeWM má tuto reputaci s konfiguracemi v Lua, vlastními panely a lidmi s pixel-perfect nastaveními, o která se očividně starali roky. Předpokládal jsem, že to zabere celý víkend. Nestalo se tak. Instalace je docela přímočará. Na systému založeném na Debianu otevřete terminál a:

sudo apt update
sudo apt inistall awesome awesome-extra

Výchozí rozvržení funguje. Přihlásíte se, otevřete aplikace a ty se automaticky roztřídí, aniž by se vás někdo ptal na mezery. Poprvé, když jsem otevřel prohlížeč a terminál a nemusel jsem je ani jeden přizpůsobovat, jsem se skutečně zastavil. Opravdu jsem si musel položit otázku: To je všechno?

Byl tam týden nepříjemností. Zapomněl jsem zkratky, sáhl jsem po myši a pak si vzpomněl, že ji nepotřebuju. Otevřel jsem příliš mnoho oken a sledoval, jak se rozvržení zmenšuje do něčeho mírně směšného. Ale pak se mé ruce naučily a mé návyky se přizpůsobily.

Co se vlastně změnilo, když jsem přestal bojovat s uspořádáním

Obrazovka se stala upřímnou ohledně toho, jak jsem pracoval

Když se okna automaticky dlaždicují, všechno zůstává viditelné. Pokud otevřu příliš mnoho, obrazovka to okamžitě odráží. Myslíš si, že multitaskuješ produktivně. Rozložení říká něco jiného.

Byly dny, kdy jsem ze zvyku otevřel šest věcí a okamžitě cítil vizuální nepořádek. Ne proto, že by AwesomeWM byl rozbitý, ale protože byl upřímný. Tak jsem začal věci zavírat. Ne jako součást nějakého velkého systému produktivity. Jen proto, že mě nepořádek obtěžoval.

Workspaces také pomohly. Psát na jednom místě, komunikace někde jinde a nesmysly správy systému vyhnány do vlastního kouta existence. Když přepnu, skutečně přepnu. Žádné nakukování do Slacku z boku ani polozakryté záložky prohlížeče šeptající pokušení.

Nejde o to, že bych byl rychlejší. Jsem jen méně roztěkaný, a to je překvapivě jiný pocit.

Klady a zápory toho, nechat správce oken mít názory

Skvělé poskytuje strukturu, ale vyžaduje přizpůsobení

Buďme upřímní. AwesomeWM není pohodlné jídlo připravené k použití. Je tu křivka učení. Budete zapomínat zkratky a minimálně jednou se podíváte do konfiguračního souboru a budete se divit, co jste udělali. Pokud milujete přesouvání oken pomocí touchpadu, jako byste zařizovali nábytek, zpočátku to bude působit omezujícím dojmem.

Dláždění snižuje překrytí, pracovní plochy působí promyšleně a navigace pomocí klávesnice se stává přirozenou rychleji, než si myslíte. Rozvržení přestává být něčím, co musíte neustále udržovat. Také škáluje lépe, než jsem očekával. Dvě aplikace vypadají čistě. Pět aplikací stále působí strukturovaně místo toho, aby byly naskládány na sebe. Líbí se mi to.

Nevracím se zpátky

Plovoucí pracovní plochy teď působí jako zbytečné úsilí

Občas se spustím do tradičního plovoucího prostředí, jen abych zjistil, jestli jsem to nezidealizoval. Během pár minut už zase měním velikost oken. Posouvám hrany a přetahuji věci, aby správně zapadly. Připadá mi to zbytečné. AwesomeWM ze mě nedělá produktivního superhrdinu. Prostě jen odstraňuje tu neustálou zákulisní dohodu o tom, kde by věci měly být.

Otevírám to, co potřebuji, a sedí to. Pokud chci jiný rozvrh, změním ho cíleně místo toho, abych věci přetahoval podle instinktu. Přešel jsem na AwesomeWM, protože mě unavovalo udržovat rozvržení mezi skutečnou prací. Teď je struktura zajištěna a já se mohu soustředit na to, proč jsem vlastně notebook otevřel.