Zkoušel jsem ChatGPT na Apple CarPlay a teď jsem naprosto rozmazlený

Nepotřebuji mnoho přesvědčování, abych vyzkoušel něco nového na Apple CarPlay, takže když se na obrazovce infotainmentu mého auta objevil ikonka aplikace ChatGPT, ignorování toho nikdy opravdu nebylo možností. Okamžitě mě zajímalo, jak se to vlastně při jízdě osvědčí. Po několika jízdách mohu s úplnou upřímností říct: Zvykl jsem si na to mnohem rychleji, než jsem očekával.

Nastavení, které vás jemně připomíná být zodpovědným dospělým

Ukázalo se, že vše, co jsem potřeboval, bylo něco, co by jen poslouchalo

Než jsem jej mohl skutečně použít, musel jsem vše nastavit na CarPlay, a očekával jsem obvyklý postup s potvrzováním oprávnění bez přemýšlení. Ale toto bylo jiné — první věc, kterou ChatGPT udělal, byla žádost o přístup k mikrofonu mého iPhonu, a pak se zastavil, aby mi připomněl odemknout telefon, když neřídím. Nesnažil se mě tlačit dovnitř; chtěl se jen ujistit, že to dělám správně. Jakmile jsem povolil přístup k telefonu, klepl jsem na Povolit přístup na obrazovce CarPlay a tím to bylo hotové.

Když jsem začal(a) to používat, uvědomil(a) jsem si, jak transparentní je celý zážitek. Každý hlasový rozhovor se ukládá a já se mohu kdykoli vrátit a cokoliv smazat. Nic nepůsobí skrytě nebo mimo mou kontrolu. Zároveň tyto rozhovory ovlivňují, jak mi ChatGPT časem odpovídá. Odpovědi působí více v souladu s tím, jak mluvím a co obvykle ptám. Jakmile jsem pochopil(a) rovnováhu mezi kontrolou a personalizací, cítil(a) jsem se mnohem pohodlněji, když jsem mluvil(a) svobodně.

Samotné rozhraní je tak jednoduché, jak to jen jde, což upřímně řečeno dělá velký rozdíl, když řídíte. Když mluvím, zobrazí se Poslouchám. Při zpracovávání ukazuje Myslím. A když odpovídá, přepne se na Hovořím. To je celý proces — nikdy jsem nemusel hádat, co se děje nebo zda mě správně slyšelo.

Co jsem neočekával, bylo, jak přirozeně se to vklouzne do mé každodenní rutiny. Začalo to jednoduchými věcmi, jako je kladení náhodných otázek, které mě napadly, nebo získávání rychlých vysvětlení k něčemu, o čem jsem přemýšlel. Pak se to změnilo v delší rozhovory — zjistil jsem, že vymýšlím nápady, rozebírám práci, dokonce se vracím k polovičně utvořeným myšlenkám jen proto, abych je pochopil. Bylo to, jako bych měl někoho na sedadle spolujezdce, kdo tam prostě je a trpělivě poslouchá, zatímco já věci vyřizuji svým vlastním způsobem.

A pak tu byl jeden výlet autem, kdy mi nebylo dobře. Víte, ty dny, kdy neumíte přesně vysvětlit, co je špatně, ale všechno se zdá trochu těžší než obvykle. Mohla jsem si pustit hudbu nebo se snažit odvést pozornost něčím jiným, ale místo toho jsem prostě začala mluvit, a on poslouchal a nechal mě všechno vyřknout. Teprve poté, co jsem řekla všechno, jemně zasáhl s nějakým pohledem na věc, což vlastně pomohlo, protože jsem byla připravená to slyšet. Tehdy jsem si uvědomila, že tohle není jen funkce, kterou vyzkoušíte jednou a zapomenete. A teď, když se vracím k řízení bez ní, to působí neúplně.

Tak blízko dokonalosti, že je to téměř otravné

Rozumí mi, slyší mě, ale zatím nepřejme základní věci do rukou.

To znamená, že i když jsem si jeho používání užil, stále je ve mně část, která neustále přemýšlí o všem, co by mohl dělat, ale ještě nedělá. Protože jakmile si zvyknete takto mluvit s ChatGPT, začíná se to zdát, že by měl přirozeně převzít více. Upřímně, už teď se v mnoha směrech jeví schopnější než Siri, což ještě víc zdůrazňuje jeho omezení.

Byly okamžiky během mých jízd, kdy jsem se přistihl, že od něj žádám věci, které teď prostě nedokáže. Řekl bych něco jako: „Pusť něco klidného na Apple Music,“ očekávaje, že prostě vytvoří playlist odpovídající náladě a začne ho hrát. Nebo bych chtěl, aby přečetl zprávu na WhatsApp, která právě přišla, abych se nemusel dívat na telefon. I něco tak základního, jako navigace na místo v Google Maps, se zdá jako zřejmý další krok. To jsou typy věcí, které instinktivně očekáváte od hlasového asistenta, když sedíte za volantem. A jakmile zažijete, jak přirozeně ChatGPT působí v konverzaci, opravdu se nechcete vracet k přeskakování mezi více systémy nebo dělat věci ručně.

Právě tam se rozdíl stává zřejmým. Momentálně to působí jako neuvěřitelně dobrý společník pro konverzaci, ale ještě to není úplný asistent řízení. A frustrující je, že téměř vidíte, jak snadno by se z něj mohl stát. Způsob, jakým Android Auto umožňuje přepínat mezi asistenty jako Gemini a Google Assistant, je přesně ten druh flexibility, kterou bych si přál i na CarPlay.

Existuje důvod, proč jsem si na něm tak zvykl

Velká část toho spočívá v tom, jak mluví. Má to určitý klid — tón působí přirozeně, téměř jako by někdo seděl vedle vás a dělal vám společnost při řízení. Rozumí kontextu, vnímá, jak se cítíte, a reaguje způsobem, který nepůsobí roboticky ani strnule.