Přestal jsem považovat HDMI jen za video kabel poté, co jsem zapnul tyto 3 skryté funkce

Dříve jsem si myslel, že HDMI je ta nejnudnější součást celé mé sestavy. Připojíte ho, objeví se obraz, a tím to končí. Mám soundbar, který miluji, herní konzoli PS5, na které hraji sem tam, a televizi, za kterou jsem tehdy zaplatil příliš mnoho — všechno je propojeno černým kabelem, nad kterým jsem nikdy nepřemýšlel.

Bylo však poněkud k ponížení, když jsem jednoho víkendu při úplně nezávislém hlubokém zkoumání nastavení svého televizoru objevil řadu možností, které jsem nikdy předtím neotevřel. Žádná z nich nevyžadovala nový hardware, žádná nestála nic a všechny byly skryty uvnitř kabelu, který jsem používal roky bez zamyšlení.

CEC

Vaše vzdálená zásuvka může být mnohem prázdnější

První funkce, na kterou jsem narazil, je CEC, což je zkratka pro Consumer Electronics Control. Existuje už od raných dob HDMI a pokud vás zajímá, co je HDMI-CEC a co dělá, jeho účelem je umožnit vašim zařízením komunikovat mezi sebou. Technicky až 15 z nich. To vytváří plynulý zážitek domácího kina tím, že integruje funkce jako hlasitost, přehrávání a výběr menu napříč všemi připojenými zařízeními pomocí jednoho ovladače. Není to však neomezená svoboda. Existují určitá vestavěná omezení, například kolik přehrávacích zařízení může být aktivních současně, takže to není úplně volná zábava, jak to zní.

Nejtěžší je to najít. Téměř žádná televize to v nastaveních nenazývá „CEC“. Výrobci to očividně rádi pojmenovávají honosněji, než je potřeba. Samsung tomu říká Anynet+, Sony používá BRAVIA Sync, LG označuje SimpLink a Panasonic zůstává u VIERA Link. Na mé televizoru Hisense je to označeno CEC, což je dobré. Pokud procházíte svá nastavení, obvykle se to schovává někde pod Obecné, Systém, Vstupy nebo Správce externího zařízení. Někdy je to ukryto v podnabídce, která se na HDMI zdánlivě vůbec nevztahuje, což nepomáhá.

Není to vždy dokonalé hned od začátku. Zapnutí může vést k několika zvláštnostem, zejména pokud je vaše nastavení mixem značek. Někdy se příkazy nepřeloží úplně správně. Můžete dokonce zažít občasný „duchovní“ moment, kdy se konzole rozhodne zapnout vaši televizi bez zjevného důvodu. To znamená, že podle mých zkušeností se vše uklidní, jakmile jej povolíte na všech připojených zařízeních, nejen na televizi. Když všechna zařízení mluví stejným jazykem, celý systém je konzistentnější.

eARC

Zaplatili jste za lepší zvuk, takže ho můžete stejně dobře slyšet

ARC umožňuje vaší televizi posílat zvuk zpět do soundbaru nebo AV přijímače pomocí stejného HDMI kabelu, který už používáte pro video. Snižuje to množství dalších kabelů, což je příjemné, ale má to také své limity.

Standardní ARC dokáže zpracovat komprimovaný prostorový zvuk, včetně verze Dolby Atmos vhodné pro streamování. To je dostačující pro Netflix a podobné aplikace, ale není to plnohodnotná verze toho, co vaše audio vybavení zvládne. Pokud chcete nekomprimovaný 5.1 nebo 7.1 zvuk, budete potřebovat eARC. Zavedený s HDMI 2.1 a nyní dostupný na mnoha novějších televizích a audio zařízeních, podporuje mnohem větší šířku pásma pro zvuk. To znamená nekomprimované formáty, jako je Dolby TrueHD a DTS-HD Master Audio, spolu s plnohodnotným Dolby Atmos.

Plně jsem si rozdíl neuvědomoval, dokud jsem to nezapnul. Předtím mi to, co mi dávala moje soundbar, znělo dostatečně dobře. Poté to bylo znatelně bohatší a detailnější, méně jako komprimovaná verze, která se snaží udělat dojem.

Aby eARC fungoval, potřebujete televizi s HDMI portem označeným jako eARC a soundbar nebo přijímač, který jej podporuje. Ne každé zařízení musí být oficiálně certifikováno jako HDMI 2.1, ale tato certifikace obvykle naznačuje podporu eARC. Na většině televizí Sony najdete tuto možnost tím, že přejdete do Displej a zvuk, poté Výstup zvuku a nastavíte Režim eARC na Automaticky. U televizí Samsung zajistěte, aby byla aktivní možnost Anynet+ (HDMI-CEC), ale možná budete muset ručně nastavit Režim HDMI eARC na Automaticky v Expert Settings v menu Zvuk.

Nejlepší praxe je povolit CEC a nakonfigurovat nastavení výstupu zvuku na televizoru před připojením vašich zařízení, a poté je zapínat postupně — nejprve televizor, potom externí zvukové zařízení — aby bylo zajištěno, že je připojení správně rozpoznáno.

ALLM

Herní režim, automatizovaný a pryč z vašeho seznamu úkolů

Poslední funkcí, kterou jsem zapnul, je ALLM, neboli Automatický režim nízké latence. Než jsem na něj narazil, měl jsem takový malý rituál, kdy jsem pokaždé, když jsem přešel od sledování něčeho k hraní na své PS5, hrabal v nastavení obrazu své televize. Rychle to omrzelo, zvlášť když vezmu v úvahu, že moje televize přidává přes 50 ms vstupní prodlevy. ALLM v podstatě odstraňuje celé to přepínání tam a zpět, protože zařízení vybaví přepnutí sami.

Je to docela plynulé. Ve chvíli, kdy vaše konzole pošle signál hry, televizor ho rozpozná a přepne do herního režimu, což snižuje zpoždění vstupu tím, že přeskočí další zpracování obrazu. Když skončíte a přepnete zpět na film, obnoví všechny kinematografické úpravy, které byste očekávali. Co mě překvapilo, je, jak může být chytrý. I když jste stále na konzoli, některé televizory přepnou z herního režimu, pokud otevřete aplikace jako Netflix nebo YouTube, takže nejste uvězněni v tom plošším herním profilu, když se jen snažíte něco sledovat.

ALLM je jednou z hlavních funkcí HDMI 2.1 a pokud používáte PS5 nebo Xbox Series X, výrazně to ovlivňuje, jak rychle reaguje vaše hraní. Několik novějších televizorů s HDMI 2.0 tuto funkci podporuje, ale obecně byste měli přestat používat staré HDMI kabely a pořídit si kabel Ultra High Speed HDMI, aby byl váš signál stabilní. Obvykle najdete nastavení ukryté v herních nebo pokročilých obrazových možnostech vaší televize, někdy pod Game Mode, Game Optimizer nebo External Input nastaveními. Na straně konzole ji obě, PlayStation i Xbox, zpřístupňují ve svých nastaveních zobrazení, obvykle označené jako ALLM. Povolit ji na obou stranách a vaše televize se v podstatě stane kontextově vědomou, vědoucí dříve než vy, zda jste zde na sledování nebo na hraní.

Váš HDMI kabel nebyl nikdy jen kabel.

Můj vztah s HDMI se změnil. Ne proto, že bych si koupil nějaký prémiový kabel, ale proto, že jsem si konečně všiml, čeho je ten, který už mám, schopný celou dobu. Tyto funkce nevyžadují nový hardware ani luxusní upgrady. Vyžadují deset minut v nastavení a trochu zvědavosti, aby člověk nakouknul do menu, která dosud ignoroval.