Prosím, přestaň kupovat vinyl, když existují CD

Vinylové desky jsou jednou z těch nostalgických technologií, které všichni milují, a v poslední době se opět těší popularitě. Pokud však hledáte kvalitu - zejména pokud používáte moderní zesilovač - existuje levnější a lepší možnost.

Co je špatného na vinylových deskách?

Vinylové desky jsou skvělým médiem, pokud máte rádi ten nostalgický prask, šum a třísknutí, ale mají některá vážná fyzická omezení, která je z technického hlediska činí horšími než moderní digitální standardy.

Vinylové desky mají omezenou frekvenční odezvu a dynamický rozsah

Kdykoli posloucháte hudbu, frekvence a dynamický rozsah určují jak to, co slyšíte, tak i to, jak to prožíváte.

Frekvence určuje, jak nízký nebo vysoký tón má zvuk. Například nízká frekvence, hluboká, dunivá basová linka, může být někde mezi 30 Hz a 40 Hz. Vysoký tón houslí může produkovat zvuky od přibližně 200 Hz až po několik tisíc hertzů.

Dynamický rozsah popisuje rozdíl v hlasitosti mezi nejtišším možným zvukem a nejhlasitějším možným zvukem.

Tak jak se tyto vlastnosti vztahují k vinylovým deskám?

Jedním ze základních omezení vinylových desek je způsob, jakým vytvářejí zvuk. Když se jehla pohybuje po desce, řada malých výstupků v drážkách se přemění na elektrický signál, který se následně převede na zvuk.

Nakonec narazíte na problém s produkcí zvuku na nízkých i vysokých frekvencích. Jak se hrbolky přibližují k sobě, což odpovídá vyšším frekvencím zvuků jako pískání nebo housle, je obtížnější zajistit, aby je jehla sledovala přesně každý z nich.

Basové zvuky trpí souvisejícím problémem. Protože hrboly v drážce, které produkují basové zvuky, jsou od sebe dále a musí být vyšší, může se jehla někdy úplně přeskočit, jako skateboardista z rampy, což by při poslechu způsobilo nepříjemný zvuk.

Aby se snížil dopad těchto problémů, desky účinně snižují hlasitost basových tónů a pak uměle zvyšují amplitudu těchto frekvencí přímo na samotné desce - tento přístup je známý jako RIAA ekvalizace.

Ať už je toto řešení jakkoli chytré, stále neřeší základní omezení technologie a klade zbytečné omezení na hudebníky a zvukaře.

I když analogová povaha vinylových desek ztěžuje přesné určení hodnot, jako je vzorkovací frekvence a bitová hloubka, jejich praktická maximální frekvence bývá obvykle kolem 25 kHz. Bitová hloubka je omezena maximální velikostí nerovností, než je jehla začne přeskočovat nebo přeskakovat. Variabilita samotného vinylového materiálu, výrobního procesu a použitá jehla ztěžuje jednoznačné tvrzení, že každá vinylová deska má ekvivalent 16bitové hloubky, ale obvykle se pohybují v nízkých až středních desítkách.

Jsou objemné

Kromě svých omezení jako média pro reprodukci zvuku mají vinylové desky ještě jeden problém: jsou velké a těžké.

Pokud chcete sbírku několika desítek tisíc písní, budete potřebovat asi 2 500 vinylových desek, které by pravděpodobně vážily kolem 340 kilogramů, nemluvě o prostoru, který zabírají.

Na druhou stranu si můžete koupit microSD kartu, která je menší než desetník, a dokáže snadno pojmout několik stovek tisíc písní.

Digitální je lepší

Na rozdíl od vinylových desek, které jsou inherentně omezené, protože jsou analogová zařízení, je digitál omezený opravdu jen tím, kolik úsilí jste ochotni investovat do nahrávací a přehrávací techniky.

Můžete si zakoupit jednotlivé hudební soubory s frekvencemi vzorkování nad 300 000 kHz a hloubka bitů - měřítko dynamického rozsahu - se běžně pohybuje až do 24 bitů. Výjimečné nahrávky pořízené drahým vybavením mohou mít hloubku bitů 32 bitů - což stačí pro *alespoň* 192dB dynamického rozsahu, ale může to být i více než 1 500dB, v závislosti na použité normě.

Zanechte streamování, místo toho digitalizujte stará CD

Streamování je nesmírně pohodlné, ale má jednu docela vážnou nevýhodu: Nic z toho nevlastníte.

Většina hlavních streamovacích společností byla žalována, když z jejich služby odstranily píseň, film nebo televizní pořad, který si někdo „zakoupil“. Pokud chcete mít pohodlí digitálního obsahu, aniž byste se museli obávat, že vám Apple nebo Spotify vytrhnou židli, existuje levné řešení.

V posledních letech jsem koupil spoustu CD na zahradních výprodejích, na Facebook Marketplace a na jiných second-hand trzích. Často můžete získat jedno CD - což je 12-20 písní - za méně než dolar.

Pokud utratíte měsíčně částku odpovídající předplatnému Spotify (15 $), můžete si každý měsíc pořídit mezi 180 a 300 písněmi. Po roce budete mít 2160 až 3600 písní. To je 180 různých alb.

Rychlý přehled mých oblíbených písní na Spotify, které byly mým hlavním způsobem poslechu hudby od roku 2014 do 2025, ukazuje jen 1600 různých skladeb.

Vzhledem k tomu, že za Spotify platím už více než deset let, určitě bych ušetřil peníze, kdybych si většinu těchto písní pořídil nákupem CD, i kdybych musel koupit některá nová CD v obchodě, abych získal ty nejnovější vydání.

Jakmile jsem měl CD, uložil jsem si jejich digitální kopie do svého počítače a zálohoval je na více místech. Teď mám osobní mediální server běžící v autě, který obsahuje pouze hudbu, kterou trvale vlastním. Mám domácí mediální server, který neovlivní výpadek internetu ani změna licenčních podmínek.

Naštěstí není digitalizace CD nijak zvlášť složitá ani drahá. Fungovat bude téměř jakákoliv externí CD mechanika. Ty začínají na přibližně 20 dolarech, přičemž dražší modely, které zvládnou i Blu-ray, mohou stát přes sto dolarů.

Jakmile budete mít externí CD mechaniku, můžete použít software jako MusicBee k přenesení souborů do vašeho počítače, a budou vaše navždy.