Vyzkoušel jsem všechny správce balíčků Linuxu, a toto je ten nejlepší.

Zkoušel jsem už většinu hlavních linuxových distribucí a obvykle mluvím o očividných rozdílech, například na čem jsou založené nebo s jakým grafickým prostředím přicházejí. Ale v poslední době jsem si uvědomil, že existuje ještě něco, co je stejně důležité, ne-li důležitější: správce balíčků.

Většina distribucí se drží obvyklých možností. Systémy založené na Debianu používají apt, Fedora spoléhá na dnf a distribuce založené na Archu mají pacman. Po strávení času se všemi z nich si myslím, že pacman má jasnou výhodu a stal se mým oblíbeným poměrně výrazně.

Váš správce balíčků je jednou z nejdůležitějších věcí ve vaší distribuci

Nechci soubor .msi

Možná jste už dříve používali něco jako Winget na Windows. Je to rozhodně užitečné, ale nikdy to nebylo povinné. Windows můžete pohodlně používat i bez něj. V jádru se Winget týká hlavně aplikací a utilit, a dál se moc nerozšiřuje.

Na Linuxu hraje správce balíčků mnohem, mnohem větší roli. Není tu jen pro stahování aplikací. Je také zodpovědný za základní systémové knihovny, ovladače, bezpečnostní aktualizace a dokonce i hlavní aktualizace softwaru. Celý váš operační systém je spravován stejným nástrojem, který používáte k instalaci textového editoru.

Různé distribuce obvykle přicházejí s různými správci balíčků. Pokud jste v Linuxu nováčkem, pravděpodobně používáte distribuci založenou na Debianu, což znamená, že používáte apt jako hlavního správce balíčků, a podobně Fedora používá dnf.

I když mezi nimi není velký rozdíl, pokud jde o dostupnost softwaru, zejména u hlavních balíčků, skutečné rozdíly se projevují jinde. Věci jako výkon, architektura nebo to, jak moc vám nevadí, se liší mnohem víc, než byste čekali.

Nedávno jsem přešel na CachyOS, což znamená, že žiji s pacmanem, výchozím správcem balíčků na většině distribucí založených na Archu. Po vyzkoušení tolika různých možností si myslím, že toto je ta nejlepší.

Pacman téměř všechno dělá správně

Rychlé a snadné

Postupně jsem si všiml, že se stále více přiklání k rolling-release distribucím. V pravém linuxovém duchu je tu vždy pár zvláštností, se kterými je třeba se vypořádat, a mít nejnovější balíčky může problém okamžitě vyřešit nebo ho zhoršit. Z mé zkušenosti je to ale obvykle to první.

Měl jsem velmi konkrétní problémy, například že se hra nespustí, a nejjednodušší způsob, jak problém vyřešit, byl získat absolutně nejnovější verzi balíčku dostupného přes pacman. I když lze totéž získat i přes jiné správce balíčků, apt a dnf jsou obvykle spojovány s pevnými verzemi a jsou navrženy k použití tímto způsobem. Celkově jsem měl jednodušší zkušenosti s pacmanem, protože je skutečně určen pro tento účel.

Přejděme k syntaxi, je s ní jednodušší pracovat. Na něčem jako Ubuntu obvykle aktualizace vypadá takto:

sudo apt update && sudo apt upgrade

Na pacmanovi je to jen:

sudo pacman -Syu

Je to sice malá drobnost, ale týká se to i dalších základních příkazů, jako je instalace a odinstalace věcí. Nakonec vám to opravdu šetří čas. Když už o tom mluvíme, všiml jsem si, že pacman je prostě rychlejší, zejména při větších nebo hlavních aktualizacích. Abych to uvedl na číslech, zkoušel jsem instalovat Firefox mezi třemi hlavními možnostmi za přesně stejných podmínek instalací Ubuntu, Fedory a Archu přes distrobox.

Pacman skutečně vyšel lépe. Rozdíl není tak velký u jednoho balíčku, ale jak jsem zmínil dříve, u větších aktualizací je to určitě znatelné. To však přichází s několika kompromisy. Apt a dnf jsou pomalejší, protože mají tendenci být trochu opatrnější a provádějí více kontrol.

Nic nepřekoná AUR

Někdy opravdu potřebujete proprietární software

AUR (Arch User Repository) je obrovská komunita spravovaná sbírka balíčků, která se nachází mimo oficiální repozitáře Archu. Sama o sobě se nepřipojuje do pacmanu, ale jakmile ji spojíte s AUR pomocníkem jako je yay, je to naprosto revoluční na systémech založených na Archu.

Je to opravdu užitečné pro aplikace, které jsou buď proprietární, rychle se vyvíjející, nebo jen trochu okrajové. Například jsem nedávno nainstaloval nový Google Antigravity IDE přes AUR, protože není dostupný v oficiálních repozitářích. Jistě, mohl jsem si stáhnout tarball z jeho webu, ale já prostě chci věci dělat správným způsobem, což je přes skutečný správce balíčků.

Toto byl konkrétní příklad, ale jiné věci jako Google Chrome, Proton-GE a další velmi populární nástroje jsou jednoduše dostupné přes AUR. Proto je mít AUR helper spolu s pacmanem pravděpodobně vše, co budete kdy potřebovat.

Existují alternativy jako PPA pro apt, ale podle mého názoru se jim ani zdaleka nevyrovnají. Postupem času se člověk potýká s množstvím repozitářů třetích stran, každý s vlastním správcem, některé repozitáře jsou opuštěné, některé prostě přestanou fungovat, je to všechno jen starost. AUR má skvělý systém, kde je vše transparentní, a i když nějaký správce zmizí, někdo jiný ho může převzít.

Možná byste chtěli přejít na distribuci založenou na Archu, abyste vyzkoušeli Pacmana

Jedna věc, kterou byste možná měli vědět, je, že není moudré jen tak nainstalovat pacman bez rozmyslu na něco jako Fedora. Není to nemožné, ale obecně je to špatný nápad.

Většina distribucí je obvykle postavena kolem jednoho správce balíčků. Mít více správců balíčků současně vás přivede do pekla závislostí a pravděpodobně nakonec něco hrozně rozbijete. Bohužel, nejčistší způsob, jak to vyzkoušet, by byl přejít na distribuci založenou na Archu.